Struktura scénáře
Fade In: Úplně první položka na první stránce scénáře by měla být slova „FADE IN:“, což naznačuje začátek scénáře.
Scene Heading (Nadpis scény): Jeden řádek popisující místo a čas děje scény, například „EXT. WRITERS STORE – DAY“, což znamená, že se scéna odehrává venku ve spisovatelském obchodě během dne.
Character’s First Appearance (První výskyt postavy): Popis postavy, přičemž jméno postavy by mělo být celé velkými písmeny, aby bylo jasně vidět její první vstup na scénu. Například „ANTHONY, Canadian-Italian Story Specialist extraordinaire, 30s and not getting any younger, ambles over.“
Character (Postava): Jméno postavy se vždy píše nad její replikou, což usnadňuje identifikaci, kdo mluví.
Subheader (Podnadpis scény): Pokud je nadpis celé scény nadbytečný, může se použít podnadpis.
Action (Akce): Popis událostí scény, např. „Writers browse many scripts in the screenplay section.“
Transition (Přechod mezi scénami): Pokyny pro střih a přechody mezi scénami, např. „DISSOLVE TO.“
Dialogue (Dialog): Repliky jednotlivých postav.
Parenthetical (Vysvětlivky): Pokyny pro akci nebo postoj postavy během dialogu, např. „(over phone)“ označuje, že postava mluví přes telefon.
Extension (Rozšíření): Poznámka za jménem postavy, která označuje, jak bude hlas slyšet na obrazovce, např. „(O.S.)“ označuje, že hlas je mimo obraz.
Mores and Continued (Pokračování): Používají se pro spojité dialogy na více stránkách, aby bylo jasné, že stejná postava stále mluví, např. „ANTHONY (O.S.) (CONT’D).“
Page Number (Číslo stránky): Uvádí se 0,5 palce od horního okraje stránky, zarovnané doprava.
Intercut (Střihy): Pokyny pro sérii rychlých střihů mezi dvěma lokalitami scén.
Vzhled scénáře
Televizní scénář je rozdělen na dva sloupce:
- levý – obrazová část
- pravý – zvuková část
obrazová část | zvuková část |
1. Nadpis scény (obrazu)
V tv scénáři se neužívá „scéna“ ale „obraz“. Každý obraz pište na novu stránku. Na začátek stránky (zarovnání na střed) napište:
- Obraz (číslo)
- Název obrazu (pojmenování scény)
- Časové určení scény (den / noc), případně zda se jedná o exteriér nebo interiér (nepovinné).
OBRAZ 4 O B R A Z 4 Hotelový pokoj Obraz 4. |
2. Postava + Dialog
Dialog se píše do pravého sloupce. Jak jméno postavy, tak celý dialog, zarovnávejte k levému okraji pravého sloupce. Jméno postavy (nadpis dialogu) zvýrazněte. Nejčastěji se používá podtržení. Za jménem udělejte dvojtečku.
Karel: Ahoj. Jak se vede? |
Při vytváření scénáře je důležité mít na zřeteli, že každá akce vyvolává reakci. Jednání jedné postavy vyprovokuje další postavu k jednání. Postava však jedná v souladu se svou dramatickou potřebou, se svým cílem, a nikoli jen s jednotlivou situací, kterou jí autor předloží.
3. Vynechávání řádků
Jeden řádek (resp. nový řádek): Mezi jednotlivými celky se vynechává vždy minimálně jeden řádek (resp. píšete na nový řádek). Tzn., že zároveň nesmí být text na jednom řádku v pravém i levém sloupci. Nemůžete tedy napsat děj do levého sloupce a dialog na stejný řádek do pravého sloupce. Vždy musíte psát na nový řádek – je to jako princip zipu.
Text děje v levém sloupci. Text děje v levém sloupci. | Dialog v pravém sloupci. Dialog v pravém sloupci. |
Pokud píšete dialogy dvou osob, které na sebe ihned navazují (není vložený text v levém sloupci), musí oba dialogy dělit minimálně jeden vynechané řádek, obvykle se však vynechávají řádky dva.
Text děje v levém sloupci. Karel si utírá nos Tomáš se pousměje. | Karel: Tomáš: |
Autor musí umět představit jednotlivé záběry budoucího filmu. Cílem je, aby si čtenář (režisér, producent…)vytvořil konkrétní představu budoucího filmu. Aby mu bylo jasné, o jaký se jedná žánr, příběh, kdo je hlavní postava, co je poselstvím scénáře.
Nejlepším hledáním pro začátek scénáře je určení si toho, jak bude vypadat jeho konec.
Existují dva základní typy začátku. První je akční a dramatický, který čtenáře (posléze diváka) vtahuje do děje. Může to být automobilová honička, přestřelka nebo sportovní utkání. Druhým provedením začátku je zajímavé představení hlavní postavy, v němž může scénárista o své postavě sdělit vše podstatné – kde bydlí, jaké je její rodinné zázemí, jaké má vlastnosti, jak se chová…
nejdůležitější součástí celého scénáře je sekvence. Tedy „řada obrazů provázaných či vzájemně propojených jednou myšlenkou. (Dynamika filmové sekvence)
Místo a čas jsou dvě věci, které musí mít na paměti ještě dříve, než začne scénu psát. Pokud
dojde ke změně místa nebo času (stačí jen změna jednoho prvku), začíná se psát nový obraz.
Dobrou pomůckou pro výstavbu scénáře může být již zmíněná synopse, následně pak
bodový scénář (neboli scénosled). Existuje i další metoda, jak si pomoci při výstavbě scénáře a to jsou kartičky. Na jednotlivé kartičky si autor poznamená nápad k jednotlivým obrazům a sekvencím a jejich stručný popis. Výhodné je si kartičky od sebe barevně označit, např. tak, že žlutou barvu zvolit pro první dějství, červenou pro dějství druhé a modrou pro dějství třetí. Záleží na konkrétním příběhu, jaký počet kartiček vyžaduje.
Technický scénář už obsahuje konkrétní „povely“ jak a co točit. obsahuje popisy scén a dialogy, navíc jsou zde však uvedené některé technické termíny, jako druhy záběrů [D (detail), C (celek), PD (polodetail)], popisy pohybů kamery, zvuky apod. Technický scénář, je scénář, ve kterém jsou rozepsány jednotlivé záběry a postupy, jakými docílit natočení záběrů dle požadavků režiséra. jaké technické vybavení..
Rozhodně se nepouštějte do psaní technického scénáře, pokud již nemáte k dispozici kompletní literární scénář! je nedomyšlené psát tech. scénář, pokud nevíte, jaké vybavení budete mít k dispozici pro natáčení. Technický scénář již nebudete nikomu nabízet, ale děláte si ho sami pro sebe, proto si ho upravte k obrazu svému a k obrazu svých spolupracovníků.
Technický scénář udává počet záběrů, z nichž se skládají jednotlivé obrazy, vždy s vyčíslením metráže a s označením exteriér, ateliér, reál.
Číslování – záběry musí být číslovány tak, jak jdou po sobě. Nejlepší je číslování v závislosti na scéně.
Co vše má technický scénář obsahovat:
Literární scénář slouží hercům.
Literární scénář obsahuje vše, co divák uvidí i uslyší v kině, avšak chybí zde technické popisky. Literární scénář říká co točit, technický scénář upřesňuje jak točit.
Literární scénář můžeme rozdělit na dvě kategorie:
- pevný – obsahuje podrobný popis toho, co natáčet (klasický literární scénář)
- velmi volný – zaměřuje se především na zprostředkování emocí a napětí, jaké má divák pociťovat při zhlédnutí filmu
televizní scénář
Televizní scénář je určen pro televizní produkci.
filmový scénář
Scénáristická terminologie
Obraz (scéna) – je konkrétní místo v konkrétním čase, kde se odehrává určitá část děje (např. ložnice, hospoda, les). Ke změně obrazu dochází většinou tak, že se děj přesune na jiné místo, takže štáb se musí také fyzicky přesunout, není podstatné jak daleko. Nový obraz se však může odehrávat na stejném místě, ale v jiném filmovém čase, což přináší změnu kostýmů, osvětlení, rekvizit…
Záběr – je to, co snímá kamera. Jeden záběr je to, co kamera nasnímá od povelu „kamera“ do povelu „stop“. Kamera začíná snímat ještě dříve, než zazní povel „akce“. Čistě teoreticky lze natočit více záběru bez přerušení záznamu, ale zbytečně by se plýtvalo filmovým materiálem. Záběr filmu může být libovolně dlouhý, dokonce celovečerní film je možno natočit na jeden záběr.
Aktivní pohyb (Pan)
- jízda – kamera se pohybuje po vozíku, kolejích či po své vlastní ose
- nájezd na – kamera se přiblíží k nějakému objektu
- steadicam – nehybná kamera nesená operátorem
- jeřáb – kamera je umístěna na pohyblivém rameni, dokonce i samotný jeřáb se může pohybovat
- ruční kamera – kameraman drží kameru v ruce a běží • letecký záběr – záběr snímaný z helikoptéry či letadla
Pasivní pohyb
- švenk – otočení kamerou na jiný objekt, jedná se většinou o horizontální pohyb. Např. anglické označení whip znamená rychlý horizontální švenk, při kterém může dojít k rozmazání obrazů
- zoom – mění se ohnisková vzdálenost snímaného objektu, tedy přibližování či oddalování, pomocí objektivu. V současné době se nevyužívá, přednost se dává nájezdu
- ruční kamera – roztřesený záběr
- přeostření – používá se v záběrech, kdy vpředu stojí zaostřená postava, která něco dělá a do pokoje vchází osoba druhá osoba – přeostření z jedné osoby na druhou vzdálenější osobu
Úhel snímání:
- ptačí perspektiva – záběr z výšky jako z pohledu ptáků (z helikoptéry nebo z letadla)
- žabí perspektiva – opak ptačí perspektivy, záběr od země, spíše se používá podhled
- nadhled – kamera se dívá na určený objekt shora
- podhled – kamera snímá určený objekt zdola (používá se, když chceme vyvolat dojem obra, hrozivé postavy, postava vypadá mohutněji)
- POV (point of view) – kamera se dívá očima určité osoby (ve scénáři je napsáno, čím pohledem – jaké postavy – se kamera dívá)
- OSS (over the shoulder shot) – záběr přes rameno, přes rameno jedné postavy se díváme na druhou postavu, využívané především v dialozích
- nakloněná perspektiva – jedná se o šikmý záběr, kamera je nakloněna
Technika snímání
- zpomalený záběr – záběr se musí natočit ve větší frekvenci, než je obvyklých 24 políček za vteřinu, nejspíše se použije 48 políček za vteřinu. Takto by se vytvořil dvakrát zpomalený film. U tohoto záběru je dobré uvést, na kolik políček za vteřinu se má natáčet (kvůli zajištění techniky). Tento záběr se využívá především v akčních scénách, při honičkách či explozích
- zrychlený záběr – film se může natočit na méně políček za sekundu než je standartních 24, nebo se může vynechat každé druhé natočené políčko. Používá se proto, aby se obraz zdál rychlejší. Např. V přírodovědném dokumentu rozvíjející se květ.
Další druhy záběrů:
- protipohled – využívaný především u dialogů, velmi klasický záběr. Kamera sleduje hovořící postavu a poté druhou z opačného místa. Lze použít dvě kamery • reakční záběr – záběr na postavu, jež reaguje na nějakou událost. Obvykle se jedná o detail obličeje (aby byly dobře viditelné emoce) a v záběru se nemluví
- zamrzlý záběr – jedno filmové políčko „zamrzne“ zůstane déle k vidění na obrazu. Používá se při docílení efektu, že někdo fotí
- záběr z kufru – navozuje pocit, že kamera je umístěna v kufru auta. Jelikož by se tam ale nevešla, je obklopena bednami (jakýsi kryt kolem kamery) a herci hrají stojící na plošině
- uváděcí záběr – jedná se o záběr, který má navodit pocit mísa, kde se příběh odehrává. Pokud by to byl například Londýn, uváděcí záběr by byl Big Ben či Tower bridge. Tento záběr se používá především u seriálů, kde je snímán např. dům postavy, ve kterém bydlí
- hlavní záběr – celkový záběr na scénu, zahrnuje všechny herce. Na rozdíl od uvádějícího záběru se zde děje nějaká akce. Používá se při masových scénách (válka atd.)
- sledovací záběr – kamera se pohybuje stejně jako snímaný objekt
- dolly zoom – „zoomování“ při jízdě. Kamera se pohybuje směrem od objektu, který je zároveň přibližován pomocí objektivu. Objekt, který je snímán, je stále stejný, ale okolí se deformuje. Používá se, když nějaká postavy padá do hloubky nebo je vyděšená
- vložený záběr – záběr na objekt, který je již součástí hlavního záběru, ale je snímán z jiného úhlu nebo je více přiblížen. Především se jedná o detaily • prostřih – podobá se vloženému záběru, odlišný je v tom, že objekt nebyl vidět v předešlém hlavním záběru. Obvykle se po prostřihu kamera vrací na hlavní záběr
- g. – background – snímá se to, co se odehrává za zaostřeným objektem 37
- g. – foreground – opak backgroundu, snímá se to, co je v popředí, co se odehrává před snímaným obrazem
- flashback – neboli česky retrospektiva – scéna odehrávající se v minulosti, která vysvětluje to, co se děje v současnosti. Jedná se o krátkou scénu, vzpomínku, malý záblesk často bez mluvení, detailní záběr jen na nějaký objekt (např. v detektivce). Po střihu následuje původní scéna současnosti
- C. – off camera – kamera je vypnuta, snímá se jen zvuk, jinak temnota
- S. – (off screen) neboli M. O. (mimo obraz) – kamera snímá obraz, avšak hovořící postava není na scéně
- O. – voice over – hlas vypravěče mimo obraz
- montáž – série několika souvisejících obrazů, které mají navodit pocit, že se něco odehrává dlouho. Obvykle doprovázeno hudbou či písní
- série záběrů – série velmi rychlých střihů, užívá se především v akčních scénách, vytváří dojem, že se něco děje velice rychle. V minutové akční sekvenci se může objevit až dvacet scén. Proto se nepíší do scénáře vždy s nadpisem a přechodem, ale užívá se označení série záběrů, kdy se každá kratičká scéna napíše jednoduše na nový řádek